Author: Robert Kotál

Jak je to s osobou blízkou doopravdy?

Jak je to s osobou blízkou doopravdy?

Nejrůznější média se snaží přesvědčit veřejnost, že s tzv. osobou blízkou je od roku 2013 konec. Na toto téma již bylo hodně publikováno, ale stále přetrvávají nejasnosti.

Skutečnost opírající se o výklad zákona je následující: právo odepřít podání vysvětlení, jestliže by člověku nebo osobám jemu blízkým hrozil postih, zůstává zachováno a novela zákona o provozu na pozemních komunikacích se jej nijak nedotýká. Nově ale existuje tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky s jeho vozidlem spáchané. To v praxi znamená, že v případě automatického zadokumentování přestupku je provozovatel vozidla vyzván, aby podal vysvětlení, tedy aby sdělil, kdo jeho vozidlo v danou dobu řídil. Tuto informaci musí provozovatel vozidla ze zákona mít k dispozici.

Je-li provozovatelem vozidla právnická osoba, nezbude jí, než údaje sdělit, protože taková osoba dost dobře nemůže mít blízkou osobu. Na tom se oproti minulosti nic nemění. Pokud je provozovatelem osoba fyzická, může využít svého práva a odepřít podání vysvětlení (samozřejmě jen v případě, že jsou pro to splněny zákonné předpoklady). Na tom se oproti minulosti také nic nemění. Co je ale nového je, že dříve po takovém odmítnutí podat vysvětlení policie či správní orgán řízení odložily, zatímco nyní zahájí řízení proti provozovateli. Nikoliv za konkrétní přestupek, ale za to, že nezajistil, aby se s jeho vozidlem nepáchaly přestupky. Pokuta je uložena ve stejné výši, jako by byla uložena za původní přestupek, horní hranice je však 10 tisíc Kč a také se logicky neudělí body.

Právo neudat manželku, syna, matku atd. tedy člověku zůstává zachováno. Jen se člověk nově musí vyrovnat s postihem za to, že vozidlo svěřil někomu, kdo s ním páchal dopravní přestupky.

Autor: Robert Kotál

Dotčená ustanovení:

Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, v aktuálním znění:

§ 60 Podávání vysvětlení

(1) Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (§ 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušily státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.

§ 68

(4) Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích:

§ 10 Povinnosti provozovatele vozidla

(3) Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

Jak si NEVYBRAT autoškolu

Jak si NEVYBRAT autoškolu

Na toto téma již bylo v poslední době mnoho napsáno. Od nesmyslně nízkého školného (stačí několik jednoduchých výpočtů aby člověk přišel na to, že za sedm a půl tisíce se výcvik na skupinu B prostě poskytnout nedá), přes neuvěřitelné praktiky některých autoškol, ve kterých učitel při zkouškách záměrně zasáhne žákovi do řízení a zkušební komisař tak nemá jinou šanci něž zkoušku vyhodnotit jako neúspěšnou a kde ceny za jízdy navíc a za opakovanou zkoušku jsou astronomické, až po „poslední hit“ záměrného neučení (čím méně žáka naučíme, tím je větší pravděpodobnost, že u zkoušky propadne a my z něj budeme mít více peněz za doplňovací výcvik a opakované zkoušky).

Není úplně jednoduché vybrat si autoškolu, kde nebudu při jízdách rozvážet děti paní učitelky do školy nebo mi pes pana učitele nebude olizovat ucho. Nebo kde pan učitel nebude při jízdách telefonovat či paní učitelka štrykovat. Hlavně mi asi půjde o to, aby mně autoškola opravdu dobře připravila na celý můj budoucí řidičský život a poskytla mi úplnou výuku se všem předepsanými hodinami, abych se po jejím absolvování nemusel bát, že o řidičský průkaz přijdu, až autoškole přijdou na to, že u mně nedodržela učební osnovu. Cena za výcvik asi nebude to nejdůležitější, za málo peněz bude vždycky jen málo muziky. Většina lidí jde do autoškoly jen jednou za život a jak známo, investice do vlastního vzdělání patří k nejrozumnějším.

Odborná úroveň majitelů a učitelů autoškol je velmi různá. Tu zjistit je pro žáka velmi obtížné až prakticky nemožné. Někdy ale nám to autoškoly dost usnadní, například když si na výlohu sami napíší, jak moc svému oboru nerozumí. V jednom městě blízko Prahy vznikla nedávno nová autoškola. Na hlavní třídě, v hezkém domě, na první pohled na úrovni. Po přečtení nápisů na výloze jsem ale začal vážně přemýšlet, jestli nejde o nějaký pokus o retro. Autoškola totiž nabízí výcvik na skupinu E, která byla zrušena před 15 lety. Také nabízí získání průkazu profesní způsobilosti, který byl zrušen před více než dvěma roky, protože se profesní způsobilost zapisuje přímo do řidičského průkazu. Nabízená služba „Vrácení řidičského oprávnění“ jen doplňuje smutný obraz. To, o co přijde vybodovaný řidič nebo řidič po vyslovení zákazu řízení motorových vozidel totiž není řidičské oprávnění, ale řidičský průkaz, a to je hodně něco jiného. Oprávnění mu zůstane i při zákazu, průkaz nikoliv, a ten pak potřebuje s pomocí autoškoly vrátit.

Jímá mně hrůza, když vidím takovou autoškolu a kladu si tři otázky: předně, kde a zejména jak získal zmíněný provozovatel svoji učitelskou kvalifikaci? Jak asi vypadá výcvik žáků v jeho autoškole, když on sám má tak chabé znalosti? A konečně, to si těch nápisů na výloze ještě nikdo z úřadu, který mu zkouší žáky, nevšiml? A nebo všiml, ale nepřipadá mu na nich nic divného… To už by ale byla další kapitola.

autor: Robert Kotál, Dopravní akademie a.s.

Dálnice je pro chodce smrtelná

Dálnice je pro chodce smrtelná

Málokdy dojde k dopravní nehodě za okolností, kdy všichni zúčastnění více méně udělali vše, co měli a mohli, ale díky špatné konstelaci hvězd k nehodě přeci jen došlo. Samozřejmě i v takových případech existuje viník, ale je otázkou, zda pak není víc než viníkem obětí.
Naopak mnohem častější příčinou je chování hluboko za hranou nejen pravidel, ale zejména zdravého rozumu. Do druhé kategorie patří nehoda z minulých dnů, kdy se po dálnici jedoucí řidič, nejistý správným směrem, rozhodl zastavit a jít se zeptat na cestu, a to rovnou na druhou stranu dálnice. Pravděpodobnost, že se nevrátí byla vysoká a bohužel pro něj se pravděpodobnost změnila v jistotu.
To, čemu se říká defenzivní jízda, není ve své podstatě nic jiného, než uvědomování si a vyhodnocování rizik. Kdo toho není schopen nebo k tomu ochoten, v provozu nejspíš nepřežije. Pokud není schopen si uvědomit, že dálnice je místo, kde řidič výskyt chodce většinou neočekává, vozidla tam jedou rychlostí nejméně 130 km/h v nejméně 4 pruzích a že tedy šance na střet s vozidlem je značná, bohužel většinou nepřežije.

Pozor, bota!

Pozor, bota!

U kávy na dálnici D2 cestou z Prahy do Bratislavy jsem z nedostatku jiné zábavy pozoroval řidiče, jak tankují, zbavují skla rozpláclého hmyzu a relaxují, než jim za minutu vypne pistole a nádrž bude plná. Nezávidím těm v autech bez klimatizace a už vůbec ne řidičům kamionů. Většina z nich je jen do půl těla s ručníkem kolem krku. Horko hodně přes 30 a mne upoutává řidič v černém obleku, bílé košili, kravatě a se sandály na nohou. Jak se mu asi řídí? Rozhodl jsem se pozorovat nohy dalších řidičů, kráčejících od stojanu k pokladně, ale asi jsem to neměl dělat. Devět z deseti má boty, že je s podivem, že se ještě nezabili. Nevěřícně pozoruji řidiče cisterny, převážející benzin, jak ke mne kráčí v žabkách. Podobné boty má i řidič autobusu, dávající padesátce dětí krátkou přestávku.
Jakkoliv se automobil ovládá z velké části nohama, poučka, stará jak motorismus sám, že řidič musí mít pro řízení vhodnou obuv, právě proto, aby mohl svoje vozidlo bezpečně ovládat, drtivou většinu řidičů evidentně nějak minula. Lze ji vyslechnout snad od každého učitele autoškoly a osvícenější zkušební komisaři za nevhodnou obuv i vyhazují od zkoušek.
Vzpomínám na asi rok starou nehodu. Řidič nedostal přednost v jízdě a při snaze intenzivně zabrzdit se mu noha se sandálem sesmekla pod pedál brzdy a nešla rychle vyndat. Pět mrtvých.
Co by na to asi řekli řidiči od „naší“ čerpací stanice? Pravděpodobně by pronesli větu těch, kterých jsou plné věznice a hřbitovy: Ano, nehody se stávají, ale ne mně.

Samsung myslí na bezpečnost



Neustálý pokrok ve výzkumu a výrobě s sebou přináší vznik nových technologií, velmi dobře uplatnitelných na poli bezpečnosti silničního provozu. Jednou takovou revoluční novinkou od společnosti Samsung je zobrazovací panel na zádi kamionu, napojený na kameru na jeho předku. Řidič vozidla jedoucího za kamionem tak vlastně vidí před něj a může mnohem bezpečněji naplánovat jeho předjetí. Věc je samozřejmě zatím ve stádiu vývoje, ale na internetu jsou již k dispozici záběry ze zkušebního provozu a ty napovídají, že půjde rozhodně o povedený přírůstek do rodiny vozidlových telematických systémů.

Odbočování na červenou

Odbočování na červenou

Řídili jste už někdy v zemi, kde dokud nenarazíte na příčnou čáru, máte pořád přednost? To je pohoda. I když člověk úplně nesleduje svislé značky a není zrovna kovaný v místních pravidlech, má více méně jistotu, že někde nezapomene dát přednost. Je prostě vidět ruka někoho, komu záleží na tom, aby se jeho lidé na jeho silnicích nepozabíjeli.
Ovšem zcela opačný záměr zřejmě sleduje v naší zemi ten, kdo sugestivně řešenou křižovatkou přivede řidiče do maléru, aniž by si řidič většinou vůbec stačil uvědomit, že se do nějakého maléru řítí. Přijíždíte do křižovatky, na které chcete odbočit vpravo. Svítí vám červená, ale před semaforem je pro odbočení vpravo takový jako bypass, u něj značka Dej přednost v jízdě, občas také žluté blikající světlo. Téměř jistě podlehnete iluzi, že pro vás semafor neplatí, že okolo něj vlastně vůbec nejedete, a že tedy stačí dát přednost tomu, kdo jede na zelenou a můžete jet.
Ten, kdo křižovatku takhle vymyslel, evidentně chtěl, abyste doprava mohli odbočit bez ohledu na barvu světla na semaforu. Jenže to vymyslel v dávné době, kdy takové odbočení nebylo v rozporu s pravidly silničního provozu, což ale není případ současnosti, protože takové odbočení dnes není nic jiného než čistá jízda na červenou. Pravidla se před mnoha lety změnila, křižovatky zůstaly. Kde je ruka, která nás má chránit? Silnice mají být jasné, srozumitelné i pro ty, kteří pravidla z nejrůznějších příčin neznají (je to špatně, ale je to realita, před kterou nelze uhnout) nebo je úplně nechápou. Ale řešení tak sugestivní, že mu podlehne většina řidičů, mnoho učitelů autoškol a nemálo zkušebních komisařů, je přinejmenším trestuhodné. Schválně, zeptejte se pěti řidičů ve svém okolí, zda by v popsané situaci zastavili a čekali na zelenou. Tipuji, že kladné odpovědi se nedočkáte.
Podrobně: http://www.autoskoly.cz/?p=275