Aktuality

Máte v autě správnou vestu?

Máte v autě správnou vestu?

V uplynulých dnech byla v médiích zveřejněna série vesměs protichůdných informací, tykajících se platnosti reflexních vest pro použití v povinné výbavě motorových vozidel.

Rádoby odborné weby se odkazují na novou vyhlášku o dopravních značkách, účinnou od 1.1.2016, ve které je u oděvních součástí z retroreflexního materiálu uveden odkaz na jinou normu, než uváděla předchozí, již zrušená vyhláška. Z toho někteří odborně nedostatečně orientovaní jedinci odvodili, že je třeba v povinné výbavě motorových vozidel vyměnit reflexní vesty za ty splňující nově uváděnou normu. Na základě toho zveřejnilo Ministerstvo dopravy své stanovisko, se kterým se, na rozdíl od mnoha jiných, lze ztotožnit.

Skutečnost je taková, že reflexní vesta, aby splňovala požadavky na její užití coby součástku povinné výbavy motorového vozidla, musí splňovat normu CE EN 471 nebo CE EN 20471. Na této skutečnosti se již několik let nic nemění, vesty vyhovující jedné z těchto norem vyhovují pro použití v povinné výbavě motorového vozidla a rozhodně není třeba takovou vestu nahrazovat jinou. Náhrada vyhlášky o dopravních značkách vyhláškou novou od 1.1.2016 zde nehraje žádnou roli.

Jinou věcí je, pokud vesta nevyhovuje ani jedné ze zmíněných norem. Pak být v povinné výbavě nemůže, ovšem to nemohla být nikdy. Doporučujeme proto zkontrolovat štítek na vestě a pokud na něm není uvedena ani jedna z uvedených norem, vestu bezodkladně nahradit za takovou, která jednu z norem splňuje. Pro úplnost uvádíme, že barva vesty nehraje žádnou roli.

Robert Kotál

 

Příklady vest, které mohou být použity v povinné výbavě:

2 1

3 4

Dopravní akademie reaguje na článek v časopise SVĚT MOTORŮ

Dopravní akademie reaguje na článek v časopise SVĚT MOTORŮ

Dopravní akademie a.s. reaguje na článek uveřejněný 21.3.2016 v časopise Svět motorů. Informace v tomto článku jsou zavádějící a mohou řidiče dovést do situace, kdy se bude chovat v rozporu se zákonem a může být stíhán za závažný dopravní přestupek.

 

mjr. Bc. Markéta JANOVSKÁ

tisková mluvčí policie Pardubického kraje

Policie České republiky – KŘP Pardubického kraje

 

Vážená paní Janovská,

se smíšenými pocity sleduji kauzu, týkající se stanoviska Policie České republiky k jízdě v jízdních pruzích mimo obec. Mám k dispozici článek, který byl 21.3.2016 otištěn ve Světě motorů, kde dáváte odborné stanovisko k dotazu řidiče, týkajícího se  jízdy v jízdních pruzích, dále vysvětlující text pana ředitele Lercha, stanovisko Ministerstvo dopravy i různé více či méně relevantní články v médiích. Jako člověk, zabývající se 30 let přípravou řidičů a zejména pravidly provozu na pozemních komunikacích a na toto téma dlouhodobě publikující si Vám dovoluji předložit svůj právní názor na předmětnou věc.

Současný stav je takový, že policie zastává názor, že při jízdě mimo obec na komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce není přestupkem, pokud vozidlo v pravém pruhu jede rychleji, než vozidlo v jiném pruhu, aniž by se jednalo o souběžnou jízdu. Ministerstvo dopravy zastává názor, že takové jednání je v rozporu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích a jedná se tedy o dopravní přestupek. Pan ředitel Lerch následně slevil ze svého tvrzení a nyní již připouští, že na komunikaci o třech jízdních pruzích je popsané jednání protizákonné, avšak stále zastává názor, že na komunikaci o dvou jízdních pruzích může jet vozidlo v pravém jízdním pruhu rychleji než v levém pruhu, aniž by se to považovalo za předjíždění a tedy aniž by došlo k porušení zákona.

 

Předně je třeba se zabývat tím, co se pro účely zákona o provozu na pozemních komunikacích považuje za předjíždění. Tento pojem není v § 2 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění p.p. vymezen, stejně tak není vymezen v samotném § 17 „Předjíždění“ a není ani vymezen v žádném jiném právním předpise, týkajícím se provozu vozidel. Zákonodárce tedy nepovažoval za nutné pojem předjíždění nějak zvlášť vymezovat a ponechal jeho výklad na prostém jazykovém výkladu slova. Předjet, tedy jízdou se dostat před jiné (pohybující se) vozidlo (pokud by se vozidlo nepohybovalo, jednalo by se o objíždění). Lhostejno, po které straně se předjížděné vozidlo nachází.

Předjíždění upravuje § 17 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění p.p. Z něj plyne, že předjíždění vlevo je – s výjimkou přesně stanovených případů – implicitně povoleno kdykoliv a kdekoliv. Naopak předjíždění vpravo je implicitně zakázáno, s výjimkou tří jasně stanovených případů (ve kterých se předjíždění vozidla jedoucího v nesprávném jízdním pruhu ovšem nevyskytuje). Z uvedeného plyne, že pokud se jedno vozidlo rychlejší jízdou dostane před jiné jedoucí vozidlo, jedná se o předjíždění, s výjimkou dvou zákonem vymezených situací. Zaprvé se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v obci v jednom jízdním pruhu rychleji, než v jiném jízdním pruhu, zadruhé pak v případě souběžné jízdy, přičemž k souběžné jízdě může dojít pouze při takové hustotě provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním.

Zde se nabízí otázka: pokud se pan ředitel Lerch domnívá, že se nepovažuje za předjíždění, jede-li vozidlo v pravém pruhu rychleji, než vozidlo v levém pruhu, proč tedy vůbec zákon stanovuje ony dva případy, ve kterých se toto jednání nepovažuje za předjíždění? Evidentně proto, že se prostě o předjíždění jedná. A jak vyplývá z dosud uvedeného, počet jízdních pruhů zde nehraje roli.

Jediným legitimním způsobem, jak předjet jiné vozidlo na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích vyznačených na vozovce v jednom směru jízdy mimo obec, jedoucí bezdůvodně v jiném, než pravém pruhu, je buď předjet jej vlevo (pokud se jedná o vozovku s alespoň třemi jízdními pruhy), nebo se zařadit za něj a použít prostředky pro upozornění řidiče předjížděného vozidla, tedy světlené, případně zvukové výstražné znamení. Dále je samozřejmě možné zůstat v pravém pruhu, zpomalit a zůstat za úrovní vozidla jedoucího v nesprávném pruhu. Pak k předjetí vůbec nedojde.

 

Z hlediska závažnosti se jedná o dva diametrálně odlišné přestupky. Zatímco za neoprávněnou jízdu v jiném než pravém jízdním pruhu může být uložena pokuta v blokovém řízení do 2000 Kč nebo ve správním řízení v rozmezí 1500 až 2500 Kč, přičemž nebudou připsány žádné body, za nedovolené předjíždění vpravo bude uložena pokuta v rozmezí  5000 až 10000 Kč, 7 bodů a zákaz řízení motorových vozidel na 6 měsíců až 1 rok. Na první pohled značná nespravedlnost, neboť řidič jedoucí správně v pravém pruhu dojede pomaleji jedoucí vozidlo neoprávněně jedoucí v levém pruhu, bez jakéhokoliv zásahu do řízení pokračuje v jízdě a jakmile se dostane přes úroveň vozidla jedoucího v prostředním pruhu, přijde o řidičské oprávnění, zatímco druhý řidič dostane jen malou pokutu. Ovšem viděno optikou závažnosti a společenské nebezpečnosti jde skutečně o dva velmi rozdílné delikty. Předjíždění zprava je ve všech vyspělých státech považováno za jeden z nejnebezpečnějších přestupků (v Anglii dokonce o nejtěžší přestupek vůbec, v jejich případě tedy jde o předjíždění zleva), neboť je častou příčinou dopravních nehod s vážnými následky. O to smutnější je fakt, že česká policie nejenže tento přestupek nestíhá, ale dokonce takové jednání za přestupek vůbec nepovažuje.

Ke stanovisku pana ředitele Lercha si dovolím ještě dvě poznámky. Ve svém textu užívá výrazu „průběžný pruh“. Evidentně se ale o průběžný pruh nejedná, neboť jízdní pruh lze za průběžný považovat pouze v místě, kde se mění počet jízdních pruhů, a to jistě není případ, o který aktuálně jde. Dále uvádí, že řidič, který při jízdě mimo obec bezdůvodně užívá jiného než pravého jízdního pruhu, porušuje ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. Toto ustanovení se ale při jízdě v jízdních pruzích neuplatní, a řidič tedy porušuje jen a pouze § 12 odst. 1 téhož zákona.

Obecně nepovažuji za příliš šťastné, když policie vykládá zákony a zveřejňuje své právní názory, myslím, že jí to nepřísluší. Pokud ale uveřejní takto nesprávný názor (předpokládám, že z mého vysvětlení je dostatečně zřejmé, že se pan ředitel Lerch mýlí) navíc v časopise Svět motorů, poskytuje tím návod většině řidičů (tedy těm, kteří věří, že co říká policie, je pravda), jak se chovat v rozporu se zákonem. Zajímalo by mne stanovisko, které by Ředitelství služby dopravní policie Policejního prezídia zaujalo k případu řidiče, pravomocně uznaného vinným ze spáchání dopravního přestupku spočívajícím v předjetí zprava na dálnici, s uloženou pokutou, připsanými 7 body a zákazem řízení motorových vozidel, který by se na policii následně obrátil s tím, že jednal přesně podle jejího doporučení.

Pevně věřím, že Policie České republiky brzy změní svůj názor v předmětné záležitosti a dostatečně zřetelně (otištění odpovídajícího textu ve Světě motorů nevyjímaje) oznámí motoristické veřejnosti, že se názorově mýlila, že předjíždění zprava na dálnici předjížděním a to nedovoleným skutečně je a že bude takové jednání bez pardonu stíhat, neboť to je jejím zákonným úkolem.

 

S úctou

Robert Kotál

Ředitel Dopravní akademie a.s.

Vidět a být viděn

Vidět a být viděn

Dopravní nehoda, vzniklá střetem dvou účastníků jen proto, že se navzájem dostatečně neviděli, je zbytečná a prakticky ve všech případech vyhnutelná. Dobře vidět je stejně důležité jako být viditelný pro ostatní. Vezměme například nehodu, při které auto ve tmě srazí neosvětleného cyklistu. Nehoda půjde většinou za řidičem auta, ale není to úplně spravedlivé, protože cyklista nebyl dostatečně viditelný a nepřispěl tedy nijak v tomu, aby ke střetu nedošlo. Přitom cyklista má povinnost kolo za snížené viditelnosti osvětlit, stejně, jako má takovou povinnost řidič auta. Od 20. února má novou povinnost chodec, a sice mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu, pohybuje-li se mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo po okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením. Zákonodárce konečně pochopil, že počet sražených “neviditelných” chodců by se dal redukovat a vtáhl chodce tak trochu do hry v boji o svůj život.
Reflexní prvky zajistí viditelnost chodce na vzdálenost 200 metrů, zatímco bílé oblečení je viditelné jen na 55 metrů, modré dokonce jen na 18 metrů. Vezmeme-li v úvahu reakční dobu řidiče kolem 1 sekundy a fakt, že vozidlo při 80 kilometrové rychlosti ujede 22 metrů, chodec v tmavém oblečení prakticky nemá ve většině případů šanci.

Připomeňme si, jakých chyb se řidiči omylem nebo vědomě dopouštějí v oblasti svícení.

Jednak jsou to řidiči, kteří moc neznají pravidla provozu a světla používají nesprávně z důvodu neznalosti. Tací jedou například v mlze bez rozsvíceného zadního světla do mlhy, protože nevědí, že mají povinnost v takové situaci světlo rozsvítit.

Pak jsou to řidiči, kteří mají potřebu šetřit za každou cenu a jedou tedy jen na obrysová světla, aby šetřili žárovky světle potkávacích.

Dále řidiči, jezdící často bez světel, protože na jejich zapnutí prostě zapomínají. Těm schází po usednutí za volant ona chvilka úvahy. Mám u sebe doklady? Jsem fit? Má vozidlo technickou prohlídku? Udělal jsem všechny úkony?

V neposlední řadě se vyskytují řidiči – ignoranti, které můžeme najít v chronickém porušování kteréhokoliv ustanovení pravidel provozu. Rozsvítí si co chtějí, protože pravidla je nezajímají a jim přece nikdo nebude diktovat, co mají dělat.

A konečně řidiči zamilovaní do sebe a do svého auta, s potřebou, aby oni i jejich auto stále vypadali přitažlivě.

Co tedy říkají pravidla:

Obrysová světla
Jen na obrysová světla jezdit nelze. Pokud nejsou v činnosti světla pro denní svícení, musí svítit obrysová světla a současně s nimi potkávací nebo dálková světla. Řidič jedoucí jen na obrysová světla si nemůže myslet, že tím plní povinnost například denního svícení. Co více, dopouští se paradoxně hned dvou přestupků: jízdy na samotná obrysová světla a neužití světel potkávacích nebo dálkových.

Světla pro denní svícení
Z hlediska bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích se jedná o poměrně nešťastný vynález. Řidiči aut vybavených těmito světly necítí potřebu cokoliv zapínat po nastartování motoru a jezdí tak s těmito světly i při zhoršených viditelnostních podmínkách. Nezřídka potkávám vozidla s rozsvícenými světly pro denní svícení ráno při svítání, večer za soumraku, nebo třeba na dálnici po dešti, kdy se za vozidly dělají vodní clony a vozidla pak nejsou vidět. Je totiž třeba počítat s tím, že na vozidle jedoucím se světly pro denní svícení vzadu nic nesvítí. Největší problém těchto světel je období od podzimu do jara, kdy jsou světelné podmínky nedostatečné často i v denní době a jedoucí vozidlo by určitě mělo mít rozsvícena potkávací světla. Společnostem, pro které jako Dopravní akademie pracujeme, doporučujeme dát do Car policy vnitřní pravidlo stanovující zákaz ježdění na světla pro denní svícení v době, kdy jsou na vozidle užívány zimní pneumatiky. Tím se zajišťuje vyšší bezpečnost jejich vozidel právě v období, které není z hlediska světelných podmínek ideální.

Přední světla do mlhy
Těmito světly vozidlo nemusí být povinně vybaveno. Ovšem pokud je, řidič je nemůže užít, kdykoliv se mu to líbí. Důvod je zřejmý, oslnění protijedoucích řidičů. Přední světla do mlhy je zákona možno užít pouze za mlhy, sněžení nebo hustého deště. To řidiči často porušují a jezdí s mlhovkami i v době mimo tyto podmínky a tedy v době, kdy jim rozsvícení mlhovek nic nepřináší. Snad tedy s výjimkou již zmíněného uspokojení z hezky vypadajícího auta.
U řidičů často dochází k nepochopení některých skutečností. Nemálo vozidel má mlhovky integrované do jednoho tělesa se světly pro denní svícení. Řidiči potkávající taková vozidla ve dne pak mohou mít dojem, že vozidla jezdí s mlhovými světly a mají tendenci je napodobit.
Další věcí je, že Rakousko sice nemá zavedeno povinné celodenní svícení, nicméně pokud se řidič rozhodne jet i ve dne se světly, smí jako světla pro denní svícení užít mlhovky. Čeští řidiči se s těmi rakouskými často potkávají a velmi ochotně je napodobují.

Zadní světla do mlhy
Na rozdíl od předních světel do mlhy, zadním světlem do mlhy je vozidlo vybaveno povinně. A povinné je i jeho užití, a sice za mlhy, sněžení a hustého deště. Tedy přesně za těch podmínek, za kterých je užití předních mlhovek povoleno. Velmi často nedodržovaná povinnost, profesionálními řidiči rovněž. Přitom vozidlo v mlze nebo hustém dešti je zezadu viditelné doslova jen z několika metrů.
Podmínky pro používání mlhových světel s sebou přinášejí jeden aspekt. Jede-li vozidlo s rozsvícenými předními ale nikoliv zadními světly do mlhy, zaručeně se jeho řidič dopouští přestupku. Buď jsou podmínky pro použití předních mlhovek, pak je špatně, že zadní mlhovka nesvítí, anebo podmínky nejsou a pak je špatně, že přední mlhovky svítí.

Samostatnou kapitolou jsou závady na osvětlení. Řidiči příliš před výjezdní prohlídky neprovádějí a pokud nemají signalizaci nefunkčnosti některého světla na přístrojové desce, o závadě většinou ani neví. Ovšem je třeba si uvědomit, že řidič zodpovídá za technický stav vozidla a jeho užití může při některých závadách, včetně závad na osvětlení, přinést i zákaz řízení.
Mnoho řidičů, když jim přestane svítit některé potkávací světlo, závadu hned neřeší a rozsvítí k jednomu zbylému funkčnímu světlu mlhovky. Připadá jim, že vpředu něco docela slušně svítí, tak proč se znepokojovat. Horší už bude postih, jednak za nefunkční světlo, k tomu jízda s mlhovkami.

Závady a nesprávné používání osvětlení vozidel jsou, jak již bylo řečeno, často podceňovány. Přitom funkce a způsob používání světel jsou vizitkou řidiče a velmi o jeho kvalitách vypovídají. Nemluvě o tom, jak snadným cílem a lákadlem pro policisty se stává řidič, který světla používá tak trochu jinak.

Kruhové objezdy

Kruhové objezdy

Nestačím se divit, když čtu zaručené zprávy o změně pravidel jízdy po kruhovém objezdu od letošního Nového roku. A není jich málo, kromě pisálků v internetových diskusích tuto “převratnou novinku”, ideálně s titulky “Řidiči se bouří” nebo “Revoluce na kruhových objezdech” přináší i řada zpravodajských serverů včetně serverů televizních stanic.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích stále a beze změny ukládá řidiči povinnost dát přednost, pokud vjíždí na kruhový objezd označený dopravními značkami Kruhový objezd společně se značkou Dej přednost v jízdě nebo Stůj, dej přednost v jízdě. Kruhový objezd je považován za křižovatku a zmíněné ustanovení by tedy vlastně nemuselo existovat, protože existuje pravidlo pro všechny křižovatky. To říká, že ten, kdo přijel na křižovatku po vedlejší komunikaci musí dát přednost těm, kteří na tuto křižovatku přijeli po hlavní. Pouze u kruhového objezdu se nedává přednost těm, kteří přijeli po hlavní, ale těm, kteří jedou po kruhovém objezdu. Kruhový objezd tak nemusí být označen značkami Hlavní pozemní komunikace. To je jediný rozdíl mezi klasickou křižovatkou a její odrůdou zvanou kruhový objezd. Tedy i na kruhovém objezdu platí, že pokud přednost nelze určit z dopravních značek (třeba proto, že značky Dej přednost v jízdě ani Stůj, dej přednost v jízdě nejsou užity), přednost v jízdě má vozidlo přijíždějící zprava, tedy v případě kruhového objezdu vozidlo, které na kruhový objezd vjíždí. Na tomto stavu se již mnoho let nic nezměnilo.

Jediné, co se změnilo je, že z vyhlášky o dopravních značkách vypadla informace o tom, že značka Kruhový objezd je vždy doplněna značkou Dej přednost v jízdě nebo Stůj, dej přednost v jízdě a naopak přibyl text “Je-li značka doplněna značkou Dej přednost v jízdě nebo Stůj, dej přednost v jízdě, musí řidič vjíždějící na kruhový objezd dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po kruhovém objezdu.” Tedy, pokud takovou značkou doplněna není, platí přednost zprava. Ale ta platila i dříve. Čili změna veškerá žádná.

Zimní pneumatiky

Zimní pneumatiky

Prodejci pneumatik, stejně jako některá média, se snaží přesvědčit motoristickou veřejnost, že od listopadu jsou zimní pneumatiky povinné za všech okolností.

Skutečnost je ale trochu odlišná! Do úseku označeného dopravní značkou Zimní výbava je možno vjet pouze tehdy, je-li vozidlo vybaveno zimními pneumatikami, a to u vozidel o maximální přípustné hmotnosti do 3500 kg na všech kolech a s hloubkou dezénu nejméně 4 mm a u vozidel nad 3500 kg alespoň na kolech trvale poháněné nápravy s hloubkou dezénu nejméně 6 mm. Na všech komunikacích pak tato povinnost platí v období 1.11.- 31.3., pokud se na nich nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza nebo lze vzhledem k povětrnostním podmínkám předpokládat, že se na pozemní komunikaci během jízdy takové podmínky mohou vyskytovat. (§ 40a zákona č. 361/2000 Sb. ve znění p.p.)

Není tedy dopravním přestupkem, pokud řidič například v lednu pojede na vozovce bez sněhu, ledu i námrazy (a bez značky Zimní výbava) na letních pneumatikách. Jiná věc ovšem je, co lze doporučit, a to je rozhodně používání zimních pneumatik v zimním období. Nejde totiž jen o hlubší vzorek pneumatik, ale zejména o směs, ze které je běhoun pneumatiky vyroben a která zajišťuje chemickou přilnavost a tím výrazně lepší parametry zimní pneumatiky v teplotách pod +7oC.

Robert Kotál
Dopravní akademie a.s.

1.10. 2015 se mění – prodlužuje tzv. promlčecí lhůtu u přestupků

1.10. 2015 se mění – prodlužuje tzv. promlčecí lhůtu u přestupků

V souvislosti s novelou tzv. přestupkového zákona se zhusta, a dokonce i na webech státních autorit či klubů, které se snaží vystupovat seriózně vzhledem k motoristům, objevují informace, že se promlčecí doba u přestupků prodlužuje z jednoho na tři roky. Naneštěstí pro čtenáře tyto weby čerpají pouze z návrhu novely zákona, nikoliv ze skutečně přijatého znění, které je, jak často bývá, jiné. Tři roky jsou holý nesmysl, ale i tvrzení, že lhůta je prodloužena na roky dva, není tak úplně přesné. Přinášíme na tomto místě vysvětlení novely, včetně ukázky na příkladech. To, že naše informace vychází ze skutečnosti a neopisujeme slepě z jiných „zaručených“ webů, lze snadno ověřit nahlédnutím do Sbírky zákonů, konkrétně do § 20 zákona č. 200/1990 Sb. ve znění účinném od 1.10.2015. (Pro přehlednost budeme psát o znění před novelou a po ní jako o starém a novém znění.)

To, co zůstalo beze změny je, že přestupek nelze projednat, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok (odst. 1). Postaru platilo, že přes tento jeden rok nejel vlak a pokud nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí do jednoho roku od spáchání přestupku, řidič si mohl oddechnout a z maléru byl venku. Už jen to, že úřady nestíhají a mezi spácháním přestupku a zahájením řízení o něm někdy uplyne i šest měsíců nahrávalo řidičům, neboť stačilo omluvami a zdržovací taktikou vydržet zbývající půlrok a bylo po starostech. Díky tomu se mnoho řidičů vyhnulo trestu, a to i za závažné přestupky.

Nově se zahájením řízení o přestupku roční lhůta přeruší a co více, začne běžet nová, opět roční lhůta. To znamená, že i kdyby úřad zahájil řízení o přestupku 364 dnů po jeho spáchání, těchto 364 dnů se smaže a začne běžet nová roční lhůta.

Mnoho řidičů si postaru mohlo oddychnout již měsíc či dva před vypršením roční lhůty, protože i kdyby prvoinstanční úřad vydal rozhodnutí, řidič se mohl v 15 denní lhůtě odvolat ke krajskému úřadu (i z nějakého nesmyslného důvodu) a ten by musel ve zbývajícím čase rozhodnout, ale i doručit potvrzující rozhodnutí, což ve většině případů vzhledem k množství odvolání jednoduše nestihl. I s tím řidiči kalkulovali. Ovšem ponovu se vydáním rozhodnutí roční lhůta opět přerušuje a začíná běžet lhůta nová. Odvolací řízení tedy klidně může trvat skoro rok. A protože se v případě přestupků rozhoduje dvoustupňově, proti rozhodnutí krajského úřadu se již odvolat nelze a není tedy možné řízení protahovat donekonečna. Je možné využít některý z mimořádných opravných prostředků, to ovšem nemá odkladný účinek a rozhodnutí krajského úřadu je dnem doručení vykonatelné. To například znamená, že pokud krajský úřad potvrdí rozhodnutí první instance o zákazu řízení motorových vozidel, i když řidič podá mimořádný opravný prostředek, řídit nesmí a je povinen odevzdat řidičský průkaz.

Může nastat situace, kdy úřad jako první úkon v řízení o přestupku vydá příkaz o uložení pokuty. V takovém případě i tento úkon přerušuje lhůtu a počíná běžet lhůta nová.

Poslední novinkou je, že přestupek nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky. To znamená, neexistuje-li pravomocné rozhodnutí dva roky po spáchání přestupku, řízení se zastaví a řidič zůstane nepotrestán. Jedinou výjimkou pro tyto dva roky (zůstalo postaru) je trestní stíhání (vysvětleno v příkladech).

Příklady:

1)

1.1.2016 byl spáchán přestupek => začíná běžet lhůta do 1.1.2017

správní orgán nestihl zahájit řízení o přestupku

1.1.2017 přestupek je promlčen (1 rok od spáchání, lhůta nebyla přerušena)

2)

1.1.2016 byl spáchán přestupek => začíná běžet lhůta do 1.1.2017

30.6.2016 správní orgán zahájil řízení o přestupku => začíná běžet nová lhůta do 30.6.2017

30.5.2017 správní orgán vydal rozhodnutí => začíná běžet nová lhůta do 30.5.2018

řidič se proti rozhodnutí odvolal

odvolací orgán nestihl odvolání projednat

1.1.2018 přestupek je promlčen (2 roky od spáchání)

3)

1.1.2016 byl spáchán přestupek => začíná běžet lhůta do 1.1.2017

1.4.2016 správní orgán vydal příkaz o uložení pokuty => začíná běžet nová lhůta do 1.4.2017

řidič proti příkazu podal odpor, běží řízení o přestupku

30.9.2016 správní orgán vydal rozhodnutí => začíná běžet nová lhůta do 30.9.2017

řidič se proti rozhodnutí odvolal

30.8.2017 odvolací orgán vydal rozhodnutí, kterým potvrdil rozhodnutí první instance. Rozhodnutí nabývá právní moci, řidič je potrestán.

4)

1.1.2016 byl spáchán přestupek => začíná běžet lhůta do 1.1.2017

1.6.2016 policie překvalifikovává přestupek na trestný čin, sděluje řidiči obvinění (vydává usnesení o zahájení trestního stíhání) => lhůta se přerušuje na neurčito

probíhají soudy, řidič se odvolává, atd.

1.6.2020 odvolací soud zprošťuje řidiče obžaloby a překvalifikovává trestný čin na přestupek => obnovuje se běh původní lhůty od okamžiku přerušení, tedy do 1.1.2021

1.12.2020 správní orgán zahájil řízení o přestupku => běží nová lhůta do 1.12.2021

30.9.2021 správní orgán vydal rozhodnutí => začíná běžet nová lhůta do 30.9.2022

řidič se proti rozhodnutí odvolal

odvolací orgán nestihl odvolání projednat

1.1.2022 přestupek je promlčen (2 roky od spáchání, s přerušením lhůty po dobu trestního řízení)

Autor textu:

Robert Kotál, ředitel Dopravní akademie a.s.s

Jak je to s osobou blízkou doopravdy?

Jak je to s osobou blízkou doopravdy?

Nejrůznější média se snaží přesvědčit veřejnost, že s tzv. osobou blízkou je od roku 2013 konec. Na toto téma již bylo hodně publikováno, ale stále přetrvávají nejasnosti.

Skutečnost opírající se o výklad zákona je následující: právo odepřít podání vysvětlení, jestliže by člověku nebo osobám jemu blízkým hrozil postih, zůstává zachováno a novela zákona o provozu na pozemních komunikacích se jej nijak nedotýká. Nově ale existuje tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla za přestupky s jeho vozidlem spáchané. To v praxi znamená, že v případě automatického zadokumentování přestupku je provozovatel vozidla vyzván, aby podal vysvětlení, tedy aby sdělil, kdo jeho vozidlo v danou dobu řídil. Tuto informaci musí provozovatel vozidla ze zákona mít k dispozici.

Je-li provozovatelem vozidla právnická osoba, nezbude jí, než údaje sdělit, protože taková osoba dost dobře nemůže mít blízkou osobu. Na tom se oproti minulosti nic nemění. Pokud je provozovatelem osoba fyzická, může využít svého práva a odepřít podání vysvětlení (samozřejmě jen v případě, že jsou pro to splněny zákonné předpoklady). Na tom se oproti minulosti také nic nemění. Co je ale nového je, že dříve po takovém odmítnutí podat vysvětlení policie či správní orgán řízení odložily, zatímco nyní zahájí řízení proti provozovateli. Nikoliv za konkrétní přestupek, ale za to, že nezajistil, aby se s jeho vozidlem nepáchaly přestupky. Pokuta je uložena ve stejné výši, jako by byla uložena za původní přestupek, horní hranice je však 10 tisíc Kč a také se logicky neudělí body.

Právo neudat manželku, syna, matku atd. tedy člověku zůstává zachováno. Jen se člověk nově musí vyrovnat s postihem za to, že vozidlo svěřil někomu, kdo s ním páchal dopravní přestupky.

Autor: Robert Kotál

Dotčená ustanovení:

Zákon č. 200/1990 Sb. o přestupcích, v aktuálním znění:

§ 60 Podávání vysvětlení

(1) Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (§ 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, popřípadě za trestný čin nebo by porušily státní nebo služební tajemství anebo zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti.

§ 68

(4) Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec a manžel, partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá právem pociťovala jako újmu vlastní.

Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích:

§ 10 Povinnosti provozovatele vozidla

(3) Provozovatel vozidla zajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

Jak si NEVYBRAT autoškolu

Jak si NEVYBRAT autoškolu

Na toto téma již bylo v poslední době mnoho napsáno. Od nesmyslně nízkého školného (stačí několik jednoduchých výpočtů aby člověk přišel na to, že za sedm a půl tisíce se výcvik na skupinu B prostě poskytnout nedá), přes neuvěřitelné praktiky některých autoškol, ve kterých učitel při zkouškách záměrně zasáhne žákovi do řízení a zkušební komisař tak nemá jinou šanci něž zkoušku vyhodnotit jako neúspěšnou a kde ceny za jízdy navíc a za opakovanou zkoušku jsou astronomické, až po „poslední hit“ záměrného neučení (čím méně žáka naučíme, tím je větší pravděpodobnost, že u zkoušky propadne a my z něj budeme mít více peněz za doplňovací výcvik a opakované zkoušky).

Není úplně jednoduché vybrat si autoškolu, kde nebudu při jízdách rozvážet děti paní učitelky do školy nebo mi pes pana učitele nebude olizovat ucho. Nebo kde pan učitel nebude při jízdách telefonovat či paní učitelka štrykovat. Hlavně mi asi půjde o to, aby mně autoškola opravdu dobře připravila na celý můj budoucí řidičský život a poskytla mi úplnou výuku se všem předepsanými hodinami, abych se po jejím absolvování nemusel bát, že o řidičský průkaz přijdu, až autoškole přijdou na to, že u mně nedodržela učební osnovu. Cena za výcvik asi nebude to nejdůležitější, za málo peněz bude vždycky jen málo muziky. Většina lidí jde do autoškoly jen jednou za život a jak známo, investice do vlastního vzdělání patří k nejrozumnějším.

Odborná úroveň majitelů a učitelů autoškol je velmi různá. Tu zjistit je pro žáka velmi obtížné až prakticky nemožné. Někdy ale nám to autoškoly dost usnadní, například když si na výlohu sami napíší, jak moc svému oboru nerozumí. V jednom městě blízko Prahy vznikla nedávno nová autoškola. Na hlavní třídě, v hezkém domě, na první pohled na úrovni. Po přečtení nápisů na výloze jsem ale začal vážně přemýšlet, jestli nejde o nějaký pokus o retro. Autoškola totiž nabízí výcvik na skupinu E, která byla zrušena před 15 lety. Také nabízí získání průkazu profesní způsobilosti, který byl zrušen před více než dvěma roky, protože se profesní způsobilost zapisuje přímo do řidičského průkazu. Nabízená služba „Vrácení řidičského oprávnění“ jen doplňuje smutný obraz. To, o co přijde vybodovaný řidič nebo řidič po vyslovení zákazu řízení motorových vozidel totiž není řidičské oprávnění, ale řidičský průkaz, a to je hodně něco jiného. Oprávnění mu zůstane i při zákazu, průkaz nikoliv, a ten pak potřebuje s pomocí autoškoly vrátit.

Jímá mně hrůza, když vidím takovou autoškolu a kladu si tři otázky: předně, kde a zejména jak získal zmíněný provozovatel svoji učitelskou kvalifikaci? Jak asi vypadá výcvik žáků v jeho autoškole, když on sám má tak chabé znalosti? A konečně, to si těch nápisů na výloze ještě nikdo z úřadu, který mu zkouší žáky, nevšiml? A nebo všiml, ale nepřipadá mu na nich nic divného… To už by ale byla další kapitola.

autor: Robert Kotál, Dopravní akademie a.s.

Dálnice je pro chodce smrtelná

Dálnice je pro chodce smrtelná

Málokdy dojde k dopravní nehodě za okolností, kdy všichni zúčastnění více méně udělali vše, co měli a mohli, ale díky špatné konstelaci hvězd k nehodě přeci jen došlo. Samozřejmě i v takových případech existuje viník, ale je otázkou, zda pak není víc než viníkem obětí.
Naopak mnohem častější příčinou je chování hluboko za hranou nejen pravidel, ale zejména zdravého rozumu. Do druhé kategorie patří nehoda z minulých dnů, kdy se po dálnici jedoucí řidič, nejistý správným směrem, rozhodl zastavit a jít se zeptat na cestu, a to rovnou na druhou stranu dálnice. Pravděpodobnost, že se nevrátí byla vysoká a bohužel pro něj se pravděpodobnost změnila v jistotu.
To, čemu se říká defenzivní jízda, není ve své podstatě nic jiného, než uvědomování si a vyhodnocování rizik. Kdo toho není schopen nebo k tomu ochoten, v provozu nejspíš nepřežije. Pokud není schopen si uvědomit, že dálnice je místo, kde řidič výskyt chodce většinou neočekává, vozidla tam jedou rychlostí nejméně 130 km/h v nejméně 4 pruzích a že tedy šance na střet s vozidlem je značná, bohužel většinou nepřežije.

Pozor, bota!

Pozor, bota!

U kávy na dálnici D2 cestou z Prahy do Bratislavy jsem z nedostatku jiné zábavy pozoroval řidiče, jak tankují, zbavují skla rozpláclého hmyzu a relaxují, než jim za minutu vypne pistole a nádrž bude plná. Nezávidím těm v autech bez klimatizace a už vůbec ne řidičům kamionů. Většina z nich je jen do půl těla s ručníkem kolem krku. Horko hodně přes 30 a mne upoutává řidič v černém obleku, bílé košili, kravatě a se sandály na nohou. Jak se mu asi řídí? Rozhodl jsem se pozorovat nohy dalších řidičů, kráčejících od stojanu k pokladně, ale asi jsem to neměl dělat. Devět z deseti má boty, že je s podivem, že se ještě nezabili. Nevěřícně pozoruji řidiče cisterny, převážející benzin, jak ke mne kráčí v žabkách. Podobné boty má i řidič autobusu, dávající padesátce dětí krátkou přestávku.
Jakkoliv se automobil ovládá z velké části nohama, poučka, stará jak motorismus sám, že řidič musí mít pro řízení vhodnou obuv, právě proto, aby mohl svoje vozidlo bezpečně ovládat, drtivou většinu řidičů evidentně nějak minula. Lze ji vyslechnout snad od každého učitele autoškoly a osvícenější zkušební komisaři za nevhodnou obuv i vyhazují od zkoušek.
Vzpomínám na asi rok starou nehodu. Řidič nedostal přednost v jízdě a při snaze intenzivně zabrzdit se mu noha se sandálem sesmekla pod pedál brzdy a nešla rychle vyndat. Pět mrtvých.
Co by na to asi řekli řidiči od „naší“ čerpací stanice? Pravděpodobně by pronesli větu těch, kterých jsou plné věznice a hřbitovy: Ano, nehody se stávají, ale ne mně.